FAQ - Často kladené otázky
Proč musím doplňovat vitamíny a minerální látky doplňky?
Dodržovat dlouhodobě vyváženou stravu tak, aby skutečně obsahovala všechny živiny ve správném poměru, je velmi nesnadné. Navíc znečištěné prostředí, dlouhodobý stres či nedostatek pohybu na čerstvém vzduchu často i díky našim pracovním či jiným povinnostem vede k mnohem větším přirozeným nárokům na vitamíny a minerály tak, aby naše imunita zůstala v přirozené rovnováze a naše zdraví tím nebylo narušeno. (Znečištěné prostředí, kouření, konzumace alkoholu či dlouhodobý stres vyvolávají nadměrnou tvorbu volných radikálů. Velké množství volných radikálů v organizmu může vyvolat oxidační stres, který poškozuje zdravé buňky. Oxidační stres je spojován se vznikem řady chronických onemocnění, jako jsou například onemocnění srdce a cév, Alzheimerova choroba nebo rakovina. Oxidační stres se navíc podílí i na předčasném stárnutí a zvyšuje riziko cévní mozkové příhody).
Zároveň i naše běžná strava vede často k tomu, že i přijaté živiny nejsou maximálně využity tak, jak by mohly – například bílé pečivo, uzeniny a alkohol stěžují vstřebávání hořčíku atd.
Proč musím doplňovat vitamíny a minerální látky doplňky, i když jím zdravou stravu, nepiji alkohol?
Chemické hnojení zvyšuje vychytávání minerálů a ostatních živin z půdy, navíc i samotná intenzivní využívání půdy bez možnosti její regenerace (například dříve ve středověku se používal trojpolní systém obdělávání pole, kdy se jednou za 3 roky země nechala ležet ladem a pásla se na ní maximálně hospodářská zvířata), ovoce či zelenina se sklízí v nezralém stavu, aby vydržela transport často přes půlku světa. Proto tedy plodiny pěstované tímto způsobem obsahují často jen zlomek živin oproti dřívějšímu pěstovaní.
Například množství selenu v potravinách rostlinného původu závisí na obsahu selenu v půdě, ze které dotyčná rostlina pochází. Jedna studie potvrdila, že koncentrace selenu v brazilských ořeších se zásadně lišila podle místa, odkud ořechy pochází. Zatímco jeden brazilský ořech z jedné oblasti obsahoval až 288 % denní doporučené dávky selenu, brazilský ořech z jiné lokality obsahoval pouze 11 % denní doporučené dávky selenu. Organické jablko pěstované v bohaté půdě může mít 20 mg bóru, ale pokud se pěstuje s hnojivem, může mít pouze 1 mg bóru v půdě.
Velmi často čtu doporučenou dávku vitamínu C 100-200 mg. Proč vy doporučujete mnohem vyšší množství na úrovni gramů ?
Vitamín C je rozpustný ve vodě a díky tomu nemůže překonat tukovou bariéru ve střevech a jeho vstřebávání je závislé na „speciálních transportních přenašečích." Díky tomu omezení se vitamín C může vstřebat přirozenou cestou v maximálním množství 200 mg denně, resp. při velké zátěži 300 mg. Větší množství vitamínu C přijaté ve formě ovoce či zeleniny, nebo ve standardních potravinových doplňcích se nevstřebá a vyloučí se tak stolicí a močí. Proto je zbytečné doporučovat vyšší množství, i když tělo pro svou správnou funkci potřebuje mnohonásobně vyšší dávky. Většina zvířat (ze savců kromě člověka, morčat a netopýrů) si dokáže vyrábět vitamín C sami z glukózy a toto množství vyrobeného vitaminu C se pohybuje průměrně ve výši 100 mg na kilo váhy, což by u člověka představovalo 7 g vitamínu C denně (u hlodavců je to dokonce dvojnásobek).
Jaká je teda optimální denní dávka vitamínu C?
Na tuto otázku není jednoznačná odpověď. Pokud budete přijímat vitamín C ve formě potravy nebo standardních vitamínových doplňků, je zbytečné užívat vyšší dávky, protože se v této formě víc vitamínu do těla nevstřebá.
Ale i odpověď na množství vitamínu C užívaného jako preventivní dávka v lipozomální podobě není jednoznačná pro všechny. Člověk žijící v ideálních podmínkách má mnohem nižší potřebu vitamínu C než při jakýchkoliv zátěžových situacích, v kterých ale žijeme v podstatě všichni. Spotřebu vitamínu C zvyšuje nejen kouření či pití alkoholu, ale také znečištěné prostředí, smažená jídla, nedostatek pohybu, obezita, stres. Tělo samozřejmě velmi zatěžuje „chemický“ stres, který způsobuje například uměle upravené potraviny, umělé konzervanty či ochucovadla (např. ztužené tuky, fastfood, trvanlivé potraviny, ochucené limonády, ale i běžné sušenky, chipsy či bonbony atd). Potřebu vitamínu C samozřejmě zvyšují též chronické nemoci, kterými trpíme, ale také často i léky, které na tyto nemoci užíváme. Všechny tyto zátěžové situace mnohonásobně zvyšují potřebu vitamínu C.
Proto bude jiná doporučená dávka pro mladého sportovce žijícího v čistém prostředí na Šumavě a jiná pro člověka těžce pracujícího například v severních Čechách atd. V naprosto ideálních (tj. téměř nereálných) podmínkách potřebuje člověk řádově 500 mg vitamínu C na správnou funkci imunity, metabolismu, nervů, svalů, kostí, mozku, hormonů ad. V reálném životě však i člověk dodržující zdravou životosprávu i pohyb díky vnějším faktorům potřebuje minimálně 1 g vitaminu C denně, většina z nás však potřebuje v průměru minimálně 2-5 gramů vitaminu C denně.
Proč se nezvýší hladina vitaminu C v krvi stejně jako u jeho nitrožilního podavaní ?
Občas se lze dočíst, že volně prodejný lipozomální vitamín C není srovnatelný s intravenózním (nitrožilním) podáváním vitamínu C ve vysokých dávkách. Odvolává se na to, že dosažené hladiny vitamínu C v krvi jsou u lipozomálního vitamínu C téměř stejné jako při spolknutí klasického vitamínu C ústy (který má omezenou vstřebatelnost přes střevní stěnu).
Vstřebaný lipozomální vitamín C není možné naměřit v krvi jako běžný vitamín C. Protože je obalen lecitinem, tedy tukem, stoupne po jeho požití v krvi hladina tuku, nikoli hladina vitamínu C. Vitamín C projde v podobě tukové kuličky až do buňky a tam se teprve uvolní (když buňka stráví lecitin) a odvede svoji práci. Pokud se přesto navýší hladina vitamínu C v krvi, je to způsobeno tím, že část lipozomálních kuliček zpracují játra a tím uvolní vitamín C do krve.
Přestože vitamín C není lék, vitamín C pro nitrožilní podávání je již mezi léky zařazen a v té chvíli na něj mají farmaceutické firmy monopol. Lipozomální vitamín C je však potravinový doplněk, a pokud by firmy připustily jeho účinnost, přišly by o monopolní obchod.